Rodinné vinařství Mikulenkovi

Slovo vinaře

Bylo by lží říkat hostům, že máme ta nejlepší vína.

Bylo by lží si namlouvat, že všem hostům musí naše víno chutnat.

Zodpovědně však mohu říci, že všechno co pro hosty děláme, děláme srdcem.

Věříme, že si každý host v našem vinařství najde něco, s čím odejde spokojen.

HISTORIE BUDOV VINAŘSTVÍ

 

  

 V mysli poklekni, s pokorou v duši

skloň se nad historií místa,

jež nám minulost na chvíli propůjčila…..

                                            Dalibor – vinař

 

 

 

Odpověď
Státn.okresního archívu Litoměřice, se sídlem Lovosice na historii našich domů č.p. 17, 26 a 15

          Přesné stáří domu i prvního majitele Vám nemůžeme sdělit vzhledem k nedostatku uchovaných materiálů. Stáří domů odhadujeme na raný novověk (novověk začíná rokem 1492 – objevení Ameriky), možná i starší období. Zkuste také kontaktovat Státní oblastní archiv Litoměřice (pobočka v Děčíně), kde se nachází archivní fond Velkostatek Velké Žernoseky. Obsahuje materiály z let 1557-1928 (I když je fond místy torzovitý, poskytuje poměrně bohatý materiál zejména ke sledování žernoseckého vinařství od sklonku 18. do počátku 20. stol. viz. též inventář Právní zastoupení Sylva Tarouca.)

          V následujících řádcích Vám popíši, co se mi podařilo dohledat z našich archivních materiálů. Není toho moc, jakékoli plány se nedochovaly, natož kdo domy postavil.
Následující informace jsou získány z fondů: Josefský katastr, stabilní katastr, Katastrální úřad Litoměřice, Národní pozemkový fond, Sčítání lidu 1921 a ONV Litoměřice. Jedná se především o informace získané z parcelních protokolů a pozemnostních archů – jde pouze o posloupnost majitelů domů, popř. jejich povolání.

 

Dům čp. 17 (hlavní budova vinařství, sklepy a Koštovna)

první dohledaný majitel z knihy fasí 1785-87 byl Wenzel Ciesler či Fiester, opět nečitelný zápis. V roce 1809 se v zápisech objevují Franz a Rosalia Kallenda. V parcelním protokolu z roku 1843 se jako majitel objevuje Josef Hausmann – zahradník. Od té doby byl dům v držení rodiny Hausmann až do roku 1945, jen se předával z jedné generace na druhou. Např. zmiňovaný Josef předal svému synovi Johannovi dům někdy v pol. 19. stol., protože další dochovaný zápis je až z roku 1889, kdy postupní smlouvou předal Johann majetek svým dětem Josefovi, Agnes a Marii, každému 1/3 vlast. podílu. Ti pak v roce 1898 prodali majetek Josefovi Hausmannovi. Tento pak s Franziskou Hausmann předali v roce 1915 na syna Josefa veškerý majetek, aby ho pak postupní smlouvou předal v roce 1929 Josefovi ml. (nar. 1904) a Anně Hausmannovým. Podle sčítání lidu roku 1921 byl Josef Hausmann lodním mistrem u firmy LANNA – vodní stavby. Pocházel z V. Žernosek, nar. 3.10.1866. Jelikož se jednalo o Němce, byl jim po válce majetek zkonfiskován a národním správcem se stal dělník František Veselý. V roce 1950 byl dům přidělen Štěpánu a Růženě Smetákovým, neboť pan Veselý se přesunul do čp. 78. Štěpán Smeták pracoval jako zedník u firmy LANNA ve Vaňově.

 

Dům čp. 26 (penzion Aurelius)

první dohledaný majitel Josef Kallenda (kniha fasí 1785-87). V parcelním protokolu z roku 1843 se jako majitel objevuje Johann Hausmann – domkář. Zřejmě se jednalo o stejnou osobu, která vlastnila i čp. 17. Tento ještě předtím, v roce 1841, získal dům od otce Josefa Hausmanna. V roce 1889 Johann předal synovi Ivanovi majetek, který ho vlastnil až do roku 1913, kdy jej prodal Franzovi a Christine Borde. Franz Borde pocházel ze Žitenic, nar. 27.10. 1857, pracoval jako zemědělec. Jeho manželka se narodila v roce 1869 ve V. Žernosekách, měli 2 děti. 

V roce 1925 prodali dům manželům Karlovi a Sophii Hubka (kteří prodali ve stejný den svůj předchozí dům čp. 71 Rudolfovi a Anně Bergerovým). Manželé Hubkovi ho vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován. Přidělen byl Jaroslavu a Alžbětě Štefanovým, který pracoval jako zedník, někde je uváděn jako strojník na místní pile.

 

Dům čp. 15 – penzion Amálka v rekonstrukci

první majitel, kterého se mi podařilo dohledat v knize fasí 1785-87 ve fondu Josefského katastru je jistý Johann Georg Schrötter či Hrötter (zápis je nečitelný). V parcelním protokolu z roku 1843 se jako majitel objevuje Vinzenz Kalb – domkář, který v roce 1892 postupní smlouvou předal dům i s pozemky zřejmě svému synovi Josefovi s manželkou Theresií. Ti pak prodali dům v roce 1899 Josefovi a Karolině Kalbovým. V roce 1913 ho posledně jmenovaní prodali Antonu (Antonín) Neubertovi, který v roce 1918 polovinu majetku předal své ženě Marii. Antonín Neubert byl Čech, který pocházel z Loun a pracoval jako vinařský a zahradnický dělník ve Dvoře Velké Žernoseky a také ve firmě A. LANNA – vodní stavby. Měli 4 děti. Manželé Neubertovi v roce 1941 předali majetek Else (Elišce, Alžbětě) Neubert, která byla provdaná za jejich syna Jaroslava.  Po válce zůstal dům neobsazen (nebyl přidělen žádnému českému přídělci), neboť se řešila konfiskace domu a čsl. státní občanství obou manželů, pravděpodobně šlo o smíšené manželství, Elsa – Eliška byla zřejmě Němka. Na čp. 15 ale zatím bydlel tehdy 88letý otec Jaroslava, Antonín Neubert. Oni sami mezitím bydleli v čp. 11 a pracovali ve Státním statku Velké Žernoseky, Jaroslav jako kočí a Eliška jako dělnice. V roce 1952 došlo ke zrušení konfiskace a dům jim byl ponechán. Už tehdy byl dům ve zchátralém stavu.

To je tedy vše, co se mi podařilo dohledat. Bohužel se nedochoval žádný obrazový materiál.

S pozdravem,
Eva Lupejová, archivářka